Lázně Luhačovice

Lázně vznikaly jako léčebná střediska kolem zdrojů přírodních léčivých prostředků, t. j. léčivých vod, rašelin, slatin a bahen, nebo v místech s obzvláště příznivým podnebím. Léčba přírodními léčivými prostředky je přirozeně nejstarším léčebným způsobem vůbec, ba je starší, než lidstvo samo. Ač to zní paradoxně, je tomu tak, neboť i zvířata pudově vyhledávají místa s teplými vodami a bahny, aby nalezla úlevu při bolestech kloubů a urychlila hojení ran. Neudiví nás tudíž, že zakladatelé evropské kultury, staří Řekové, měli již i vyspělé lázeňství. Zařízení byla značně členitá, měla oddělení pro skladování olejů, pro masáže, měla zápasiště, míčovny a hřiště. V tehdejší snaze o krásu tělesnou i duševní mělo tedy lázeňství v nejširším smyslu slova velmi významnou úlohu. Organizátorský génius praktických Římanů, dědiců řecké kultury, rozvinul do úžasných rozměrů i nově budované lázně. Tak lázně Caracallovy z počátku 3. století zaujímaly zastavěnou plochu 27 000 m2 a jen hladina bazénu měřila 1208 m2. Byly zde místnosti s teplou a chladnou vodou, parní lázně, plavecký bazén, herny a cvičební sály. Byl znám nejen účinek klimatické léčby, ale byly budovány i klimatické lázně. Na cestu a pobyt v lázních se mohl vydat ovšem jen majetný občan římský, takže ráz tohoto lázeňství byl bližší modernímu letovisku než skutečně léčebnému místu.

Středověk pohřbil nádheru a lesk antického života pod popelem kajícného odříkání se tohoto světa, kult těla byl zavržen a mystické vytržení zakrylo přírodu vidinami posmrtného štěstí. Proto i lázeňství, tolik pěstované rozkošnickými pohany, jimž i bohové byli tak lidští a tělesní, upadlo v nemilost o zapomnění a teprve novověk je vyvolal k opětnému životu. A přece si v středověku nalezl i městský člověk cestu ke koupání, jak ho k tomu vedlo odvěké přátelství k vodě. Temný středověk byl v tomto ohledu čistotnější než pozdější doba nafintěné šlechty, která špínu a zápach zakrývala pudrem a voňavkami. Ve městech vznikaly lázně, v nichž lazebnice poskytovaly měšťanům koupele v dřevěných vanách a sudech. Mnozí si v nich tak libovali, že v lázních trávili celý den, v nich jedli a bavili se.

Prodlužování koupele v léčivé vodě na řadu hodin přetrvávalo ještě dlouho a vytvoření vyrážek na vyluhované a solemi drážděné kůži se pokládalo za žádoucí. Proto ještě v 18. století se běžně v lázních podávalo jídlo pacientům sedícím ve vaně. To, co nazýváme tělesnou kulturou, bylo sice ještě dlouho popelkou mezi uznanými lidskými zájmy, ale společenský i léčebný význam lázní opět rychle vzrůstal, protože návštěvníky přiváděla do lázní vážná snaha o léčbu. Při nízké úrovni tehdejšího lékařství, v jehož léčebné zbrojnici převládalo počišťování, purgace, klystéry a pouštění žilou, je pochopitelné, že nemocní hledali útočiště u přírodních sil, zejména tam, kde dávaly tryskat horkým pramenům. Třicetiletá válka zasadila těžkou ránu i evropskému lázeňství, ale tím bouřlivější byl jeho vývoj koncem 17. století. V Rusku byl dán popud k založení prvních lázní carem Petrem Velikým, který poznal na svých cestách i naše Karlovy Vary, již tehdy (počátkem 18. století) světoznámé. Lázně Luhačovice nemají tak staletou tradici jako například Karlovy Vary, jsou lázněmi poměrně mladými a jejich historie je skromnější. U jejich kolébky nestáli ani císařové, ani římské legie. Tím bližší jsou však našemu srdci, vždyť jsou spojeny se vzpomínkou na naše vlastenecké uvědomování a na počátky našeho přátelství s bratrskými Slováky.

První zmínku o luhačovických minerálních pramenech nalézáme až v roce 1669 v knize brněnského fyzikuse a lékaře Jana Ferdinanda Hertoda z Todtenfeldu. Ve svém spise Tartaro — mastix Moraviae se Hertod zmiňuje i o slaných vodách luhačovických, jež latinsky nazývá „salsedulae Luchadsovicenses“. Pokusil se též o jakýsi primitivní rozbor jejich chutí. Poznal, že je to „voda velmi slaná, ale přitom se vyznačuje trochu kyselostí“. Pokud jde o léčebné použití, doporučuje ji Hertod především při nechutenství, neboť je to prý „voda trávící podle výroku božského Hippokrata“. Jmenuje i jiné chorobné stavy, při nichž prý voda přináší úlevu. Podle Hertoda „pomáhá i ženám hysterickým, neplodným a stíhaným častými potraty“. Je zajímavé, že brněnský fyzikus uvádí mezi účinky luhačovické minerální vody i schopnost rozpouštět hlen, kteréžto vlastnosti užíváme dnes při léčbě kataru dýchadel. Léčba se prováděla pitím minerální vody v množství asi 1,5 až 2,5 litru denně, do vody se přidával růžový med nebo růžový sirup. Léčebná kůra trvala asi dva týdny a neobešla se ovšem bez obvyklého podávání projímadel.

Návštěva nemocných v Luhačovicích byla však dlouho jen mizivá, neboť místo leželo dosti daleko od hlavní cesty směřující k Vlárskému průsmyku a ubytovací možnosti byly velmi ubohé. Host si musel nalézt přístřeší buď ve vsi Luhačovicích, která byla od pramenů vzdálena asi půl hodiny, nebo ve mlýnech, které od počátku 17. století stály na říčce poblíž pramenů. Popud k novému rozvoji Luhačovic poskytla analýza luhačovické minerální vody, kterou provedl profesor Crantz. Výsledek rozboru byl uveřejněn roku 1777 v knize „Gesund-brunnen der osterreichischen Monarchie“ a posudek vyzněl velmi lichotivě, prof. Crantz označil luhačovickou minerální vodu za lepší než proslulé vody selterské a doporučil ji pít při různých chorobách. Koncem století byl zrušen výnos Marie Terezie, který zakazoval vývoz minerální vody mimo lázně, a tak se luhačovická voda začala vyvážet i do vzdálenějších měst jako do Vídně a Prešpurku. Tehdejší majitel Luhačovic Vincenc Serényi, povzbuzen úspěchem a oblibou minerální vody, dal postavit v roce 1789 hostinec v blízkosti dvou hlavních pramenů Vincentky a Amandky a rok na to tři dřevěné kabinové lázně. Nazval je Vincencovy lázně, Eliščiny lázně a Židovské lázně. Byly zrušeny nevyhovující staré dřevěné koupelny a postaven patrový Janův dům se 24 kabinami a kromě toho lázně jednodušší s 12 kabinami, byly zbudovány další domy pro hosty, zřízena plnírna minerální vody a upraven vývěr dalších dvou pramenů, které byly nazvány Janův a Luisin (dnešní Janovka a Aloiska).

Rozvoji lázní velmi prospělo vybudování Severní dráhy roku 1846. Kolem roku 1850 bylo v lázních 10 obytných domů s 83 pokoji, tři kuchyňské domy, plnírna a skladiště minerální vody, jíž se vyváželo 100 000 lahví ročně. Upravovalo se okolí lázní, zalesnily se svahy Velké i Malé Kamenné, byla regulována řeka Horní Olšava. Začalo se s výstavbou zařízení pro kulturní život a zábavu, malé Josefské náměstí bylo určeno pro pořádání her a hudebních pořadů. Dopravní spojení Luhačovic se zlepšilo v roce 1885, kdy byl zahájen provoz na vlárské dráze z Brna do Trenčanské Teplé. V této době byl roční počet hostů asi 1500 ročně a přibyly pro ně další dvě vily, Růžová a Lipová. Koncem 19. století však lázně začaly chátrat, neboť jejich majitel přestal s investicemi a hodlal lázně prodat. Toho využil velmi pohotově MUDr. František Veselý, jehož socha stojí dnes u haly Vincentky. Založil roku 1902 akciovou společnost, která lázně, odhadnuté na 800.000 korun, od Serényiho odkoupila. Dr. Veselý si plně zaslouží titul budovatele lázní, neboť se ujal vedení lázní nejen se znalostí věci, ale i s velkým nadšením. Ctižádostí dr. Veselého bylo, aby se staly z Luhačovic naše české lázně a pak lázně slovanské, slovanský salón, jak říkal. Jeho úsilí se setkalo se zdarem jak po stránce zevního utváření, tak i po stránce vnitřní náplně a poslání lázní. Dušan Jurkovič přestavěl Janův dům svérázným způsobem, používaje stylizovaných prvků lidového valašského umění, vystavěl Slováckou budu, která dosud přispívá k popularitě Luhačovic, i budovu Jestřábí, dnes přejmenovanou na Dům Leoše Janáčka. Jsou to vesměs stavby, které vtiskly zcela zvláštní osobitý ráz některým partiím lázní. V roce 1905 byla konečně otevřena železniční přípoj Luhačovic na vlárskou dráhu tratí do Újezdce u Luhačovic. Léčebné možnosti byly doplněny přestavbou Jestřabského mlýna na vodoléčbu, v roce 1906 zřízeno tenisové hřiště, roku 1908 postaveno lázeňské divadlo. V roce 1909 byl vystavěn Dům Bedřicha Smetany, přepychově vybavený a určený hlavně pro ubytování zámožných cizinců, mezi nimiž převládali tehdy Poláci. V témž roce se přikročilo k budování slatinných lázní.

Další etapa ve vývoji lázní nastala po první světové válce, kdy bylo postaveno velké inhalatorium, budovy dnešních sanatorií, Paláce, Dům Julia Fučíka, Dům Dr. Sekaniny (dnes II. dětská léčebna), připojena k Luhačovicím Pražská čtvrť. Po osvobození naší vlasti v roce 1945 byly lázně znárodněny a v roce 1948 se staly státními lázněmi. Tu se otvírá nová epocha rozvoje lázní, přestavba zevní i vnitřní s cílem poskytnout v lázních každému co nejlepší lázeňskou péči. Pracujícím je léčba umožněna v některých ústavech po celý rok a počet nemocných léčených ročně v Luhačovicích přesahuje nyní 25.000 osob. Bývalý hotel byl přebudován v obrovské sanatorium o několika stech lůžek, vybavené všemi léčebnými zařízeními, takže nemocný v zimě nebo za nepříznivého počasí nemusí opustit budovu, a přece se účastní léčebných procedur, ať inhalací, uhličitých koupelí, vodoléčebných, slatinných nebo elektroléčebných procedur.

Byla postavena nádherná kolonáda, obrovská skleněná hala nad pramenem Vincentkou, Vyšetřovací ústav (poliklinika), zřízeny dvě dětské léčebny. Zdravotnické poslání lázní je stále více umožňováno vybavováním ústavu vyšetřovacími a léčebnými přístroji i kvalifikovanými pracovníky, takže lázeňství přestává být luxusním přívěskem zdravotnictví, stávajíc se jeho nedílnou a nám dnes již nepostradatelnou součástí.

Celé toto složité a půvabné zařízení, zahrnované obdivem návštěvníků a díky vyléčených, vyrostlo nad prameny minerálních léčivých vod. Prameny jsou chladné a z minerálních součástí obsahují jejich vody hlavně kuchyňskou sůl, kyselý uhličitan sodný a hojně kysličníku uhličitého. Některé prameny mají i hodně solí jódu a brómu. Původně se minerální luhačovické vody užívalo k léčbě poruch zažívadel, jak je patrno již z Hertodova výkladu, a tato indikace byla hlavní pro Luhačovice ještě v minulém století. Luhačovická minerální voda má skutečně schopnost normalizovat kyselost žaludeční šťávy, jak prokázal doc. dr. B. Hejda, při překyselení žaludku snižuje, při nedostatku kyseliny zvyšuje kyselost. Tento účinek se dá zesílit, předepisuje-li se podle okolností voda různých pramenů v různém množství, o přiměřené teplotě a ve zcela určitém odstupu před jídlem. Působí též celkově na výměnu látkovou, na vyprazdňování stolice a na nervosvalovou dráždivost.

Základním způsobem léčebného použití luhačovické minerální vody byla od dob Hertodových až dodnes pitná kůra, kterou je ovšem třeba provádět přesně podle předpisu lékaře. Není totiž lhostejno, zda pijeme vody toho či onoho pramene, v jakém množství a o jaké teplotě, protože to není stolní voda, která by se dala pít prostě jen k uhašení žízně, je to vysloveně voda léčivá, kterou musíme předepisovat a užívat jako lék. Léčivou vodu pijeme vždycky pravidelně ve stejnou dobu, neboť se tím stupňuje její účinek vytvořením tzv. podmíněných reflexů. Pitná léčba nemá být přerušována odjížděním z lázní během léčebného pobytu. K dosažení účinku je třeba několika týdnů, neboť působení lázeňské léčby je pozvolné, nenásilné, ale tím trvalejší. Pravidelným pitím minerální vody po delší dobu se změní i složení nerostných látek v tělesných tekutinách i tkáních, dojde k tak zvané transmineralizaci organismu, která může hluboko zasáhnout i do celkové výměny látek. Kromě toho bývají minerální léčivé vody harmonickými soustavami nerostných látek a dodávají je tělu v poměru, v jakém je jich třeba. K životu a nerušenému chodu látkové výměny je třeba některých prvků ve zcela nepatrném množství a přece jejich úplný nedostatek se projeví zhoubnou chorobou. Minerální vody obsahují ve stopách tyto prvky, a je možno je tedy nazvat přímo výživnými vodami, neboť dodávají tělu v nerostných látkách jakousi obdobu vitamínů, které jsou ovšem ústrojnými sloučeninami, ale jsou též potřebné jen v nepatrných kvantech.
Pitná léčba bývala kombinovaná různými přísadami nebo souběžným podáváním léčiv rovněž již od Hertodových časů. Tak od roku 1836 se prováděla v Luhačovicích léčba žinčicí až do konce 19. století, pak se opět dávala pít minerální voda smíchaná s kravským mlékem. Dnes předepisujeme pití vody bez jakýchkoliv příměsí a přísad.

Počátkem tohoto století doporučil prof. Kutvirt a po něm prof. Ninger, oba podnícení zkušenostmi a úspěchy francouzských krčních lékařů, zvláště Castexa, Lermoyeze a Flurina, aby se Luhačovice specializovaly na léčbu katarů dýchacích cest. Tak postupně ustoupily do pozadí choroby zažívadel a choroby srdeční a mezi léčebnými procedurami zaujaly přední místo inhalace minerální vody. Bydlí-li pacient přímo v některém z ústavů, které jsou vybaveny i léčebným zařízením, dají se i choroby dýchadel léčit s naprostým zdarem po celý rok.
K inhalacím se používá ve velkém inhalatoriu vody z pramene Janovka, která obsahuje 12,78 gramu minerálních látek v 1000 g vody kromě volného CO2) v lázeňské léčebně Paláce, pak vody pramene Elektra, která obsahuje 16,7 g minerálních látek v 1000 g vody (kromě volného CO2) a je tak solemi nejbohatší luhačovickou vodou. Minerální voda se rozprašuje různým způsobem různými přístroji, pro inhalace individuální, společné, v kabinách, s přísadami i bez nich. Paleta inhalací byla obohacena i elektroinhalacemi v posledních letech.
V inhalatoriu se podávají i pneumatické inhalace, z nichž nejoblíbenější a nejúčinnější je sezení v pneumatické komoře. Je to pancéřová nebo železobetonová komora, která se plní filtrovaným vzduchem pod přetlakem 0,1 atmosféry (nízký tlak) nebo 0,3 atmosféry (vysoký tlak). Usnadňuje se tak dýchání a odkašlávání, krev se může lépe nasytit kyslíkem, takže i velmi dušní nemocní, kteří nemohou v noci spát pro dechové potíže, v pneumatické komoře často klidně usínají. Sezení trvá jednu až půldruhé hodiny. Kromě prostého mechanického působení má pobyt v pneumatické komoře ještě další celkový účinek, vyvolaný podrážděním některé části nervové soustavy, který vyvolává změny, zvyšující odolnost organismu.

Z luhačovické minerální vody, velmi bohaté kysličníkem uhličitým, se připravují též přírodní uhličité koupele, které jsou velmi oblíbeným doplňkem i při léčbě chorob dýchadel. Snižováním teploty koupele můžeme nemocného pozvolna navykat na chlad, kysličník uhličitý pak uvolňuje v kůži látky, které u astmatiků působí léčivě a které se jinak vstřikují v injekcích. Osvěžující uhličitá lázeň je tedy jistě příjemnější. Z jiných onemocnění, která se vyskytují vedle základních chorob, se uhličitými koupelemi léčí především některé nemoci srdce a cév, některé neurózy, kožní choroby a některé choroby ženské.

V Luhačovicích se používá kvalitní dovážené slatiny i k slatinným procedurám, koupelím a obkladům. Jde tu vždy o vydatné prohřátí buď celého těla, nebo některé jeho části. Nejsou to tedy jen tradiční revmatická onemocnění, kde jsou slatinné procedury svrchovatě na místě, nýbrž horké slatinné obklady na hrudník přinášejí podstatnou úlevu i při zánětech průdušek a při průduškovém astmatu. Lázeňská léčba musí být komplexní, t. j. musí používat všech dosažitelných prostředků, jimiž můžeme blahodárně účinkovat na nemocného a na proces uzdravování. Lázně si mohou právem osobovat prvenství, např. v zavedení dietní léčby, ochranně léčebného režimu i v zařazení léčebné tělesné výchovy do programu léčebného kursu. Luhačovice obzvláště prosluly za působení prof. Svozila, který dovedl již před půl stoletím vzbudit nadšení pro svůj tělovýchovný systém i u starších návštěvníků lázní. Své věrné cvičence zorganizoval v slavné „Hanácké republice“, jejíž ústava byla vtělena v hanácky lapidární zásadu, že „každý musí poslouchat, ale dělat si může, co chce“. Humornými hravými cviky provázenými žertovnými popěvky, zábavnými vycházkami a veselými hrami přiměl pacienta k pohybu a poobytu na zdravém vzduchu. V tehdejší době, kdy spíše než sportu se holdovalo vysedávání u piva a kondelíkovkému pohodlí, byla práce prof. Svozila nejen záslužná, ale i dvojnásob obtížná a obdivuhodná.

Dnes je léčebná výchova zavedena skoro ve všech lázeňských léčebnách a ranní cvičení je osvěžující první procedurou pro cvičící i rozjařující podívanou pro ostatní. Tělesný pohyb působí i na náladu člověka a ruský fyziolog I. P. Pavlov mluvil přímo o „svalové radosti“, kterou pociťuje při pohybu a námaze. U nemocného nejde ovšem o normální cviky, nýbrž o uzpůsobené lekce skutečné tělesné výchovy, kterou je možno provádět i u pacientů, upoutaných na lůžko. Po druhé světové válce se mnoho začalo mluvit o tzv. rehabilitaci nemocných, zvláště s postiženým pohybovým ústrojím. Nové rehabilitační metody vrátily do práce a tím i do života neuvěřitelně mnoho z těch, kteří by jinak zůstali trvalými invalidy, odkázanými na péči a práci jiných. I při chorobách dýchadel je možno soustavnou tělesnou výchovou dosíci podstatného zlepšení dusnosti. Cvičení tu působí několikerým způsobem, jako ostatně každý jiný pohyb vede především k uvolňování sloučenin, působících v těle podobně jako popudové látky, které se dostávají do organismu při známé Filatovově léčbě pomocí přežívajících tkání. Cvičí také ústrojí oběhu krevního a ústrojí dýchací, jež vždycky spolu nerozlučně spolupracují, působí na duševní stav, který se vždy zrcadlí ve způsobu dýchání, anebo naopak, může být dýcháním zpětně ovlivněn, a konečně speciálními cviky aktivními i pasivními napravuje porušenou mechaniku dýchacích pohybů. Zapojením zbylých ventilačních rezerv může soustavné cvičení i u lidí s pokročilou rozedmou přinést úlevu v dusnosti.
Pacienti jsou podle závažnosti své choroby rozděleni do skupin, v nichž cvičí buď hromadně, nebo cvičí individuálně, je-li jejich stav vážnější. Mnozí si pravidelné cvičení tak oblíbí, že v něm pokračují i doma, což je ovšem cílem si získala již tradici i proslulost.

K dokonalému odpočinku a zotavení není totiž nejvhodnější naprostý klid, nýbrž kontrastní činnost, aktivní odpočinek. I nemocný se má zaměstnávat, ale činností příjemnou, ke které sám tíhne, která jej těší a kterou pookřívá. Nejprvotnější a nejpřirozenější průvodní činností při hudbě je rytmický pohyb, tanec. Rytmus je podstatou hudby, života a vlastně všeho dění vůbec. O jeho významu při pitné léčbě jsme již mluvili. Zdůraznění rytmu při tanci působí podmanivě na tanečníka i diváka, strhuje je a urychluje životní pochody. Proto i v léčebných ústavech se zařazuje tanec do programu kulturních večerů. Nejlepší taneční soubory naše i zahraniční předvádějí pak lidové i umělé tance na veřejných scénách i v některých léčebnách. Zejména o slovácký a valašský krojový folklór není přirozeně nouze v Luhačovicích, které leží právě na rozhraní obou krajů.

Pro milovníky malířského umění se pravidelně pořádají výstavy obrazů předních našich výtvarníků a malebnost lázní i okolí vybízí k návštěvě i ty, kteří chtějí zachytit vlastní rukou krásu přírody na papír či plátno, ať již diletantsky jen pro vlastní potěšení, nebo odbornicky zasvěceně. Celá řada malířů si vybírala a vybírá motivy z romantických Luhačovic a okolního Zálesí, tak bohatého folklórem. I pro oko fotografa se naskýtá nespočet lákavých scenérií. Během několikadenního pobytu v lázních zatouží téměř každý po knize, která by mu zpříjemnila chvíle odpočinku, ať již doma, nebo v tichém přírodním zákoutí.

Moderní kulturu není možno si představit bez filmu, rozhlasu a televize. Léčebné ústavy jsou vybaveny všemi těmito zařízeními, takže každý se může podle své záliby věnovat některému z programů. V sanatoriích se promítají dvakrát týdně filmy, denně se předvádějí televizní a rozhlasové pořady, v jiných sálech se konají přednášky z nejrůznějších oborů, zkrátka kulturní život je dnes v lázních tak bohatý, jak tomu nikdy nebývalo. Je nutno zdůraznit, že tu nejde o centrální programy, nýbrž že kulturní život se rozvíjí přímo v sanatoriích, že kultura sleduje pacienta doslova až k jeho lůžku, není-li dočasně schopen je opustit.

K úspěchu lázeňské léčby musí přispívat vhodné klimatické podmínky. Je známo, že pitná léčba minerální vodou je daleko účinnější přímo v lázních než mimo ně, a to pokud možno přímo u pramene, jak doporučoval již před půldruhým stoletím slavný lékař Hufeland. Dnes víme, že velký podíl na nenahraditelném působení lázeňské léčby má léčivé podnebí, klima lázeňského místa. Tak je tomu i v Luhačovicích, kde jsou nejen všeobecně příznivé klimatické podmínky, dostatek slunečního svitu, nevelké srážky, čistý vzduch a malá mlžnost, ale utváření půdy vytváří zde zcela mimořádné poměry, po stránce léčebné velmi účinné. Na rozloze o průměru několika set metrů jsou totiž dvě oblasti klimaticky značně rozdílné, a to do té míry, že i bez jakýchkoliv měřicích přístrojů pozná pozorný a vnímavý člověk rozhraní mezi nimi nejen podle rozdílného vzrůstu květeny, zejména teplomilné, ale i pouhým vnímáním různé teploty a vlhkosti vzduchu. Častý přechod z jedné této oblasti do druhé působí dráždivě i povzbudivě. Nadmořskou výškou patří sice Luhačovice k místům nížinným (leží 250 metrů nad mořem), ale značná členitost terénu činí dojem spíše středohorský a rovněž podnebí tomu odpovídá. Průměrná roční teplota je 10,7°C, v létě 17,9 °C, slunečního svitu je v teplém období (jaro, léto) průměrně měsíčně přes 200 hodin, tedy poměrně mnoho. Luhačovice mají do roka o 50 dní více pěkného počasí než např. Praha, jak ukazuje desetiletý průměr. Převládající směr větru je od jihovýchodu, studený severák je zadržen hradbou Vizovických vrchů, které také mají o několik set milimetrů srážek ročně více než samy chráněné Luhačovice. Průměrná relativní vlhkost vzduchu je 65 procent, takže sliznice dýchacích cest netrpí vysoušením, naopak při pobytu v lesnatém terénu vdechuje se jemná neviditelná mlžina siličných olejů, která působí příznivě na nemocnou, zanícenou sliznici. Okouzlující je v Luhačovicích jaro, které se dostavuje časně, bez dlouhého období plískanic a zasype celé lázně tisíci květů, i podzim, kdy se smíšené lesy na okolních stráních zbarvují do ruda a zlatová a kontrastují s temnou zelení jehličnatých stromů.

Lázeňská léčba je vždy komplexní, tj. účastní se na jejím působení řada činitelů, z nichž žádný se nesmí zanedbávat, má-li se dosáhnout nejlepšího účinku. Pitná kůra, podnebí i celé prostředí neznatelně, ale vytrvale a mocně zasahují do fyziologických pochodů a řídí je k vyrovnání poruch, k uzdravení. Právě pro tuto nenásilnost a přirozenost účinku označuje například sovětský vědec Nišněvič lázeňskou léčbu za ideální prostředek k léčbě nejrůznějších poruch. Léčící se pacient musí ovšem ze své strany též učinit, co může napomoci léčbě, popřípadě odstranit vše, co může její úspěch podkopat. Při léčbě chorob dýchadel je nutno přestat především kouřit, neboť kouření je dnes všeobecně uznáváno za nejčastější příčinu vleklých zánětů průdušek. Má-li se setkat jakákoli jejich léčba se zdarem, je nezbytně nutno odstranit kořeny, z nichž se choroba neustále udržuje a obnovuje. Jen dbá-li nemocný všech rad lékaře, a je-li s ním v aktivní součinnosti, dočká se kýženého výsledku.

Pro léčbu v Luhačovicích se hodí nemoci dýchacího ústrojí tuberkulózy, vleklá rýma, zvláště atrofická, vleklé záněty průdušnice a průdušek, rozšíření průdušek čili bronchiektasie, stavy po zánětech plic, zvláště opakovaných, průduškové altma a rozedma plic i s počínajícími známkami přetížení pravého srdce (cor pulmonale), konečně zaprášení plic, především silikóza. Úspěšně se tu léčí též stavy po operacích dýchacích ústrojí, přičemž velmi účinnou je léčebná tělesná výchova, odborně a soustavně prováděná. Z nemocí zaživadel jsou to katary žaludku s poruchou kyselosti žaludeční šťávy, vleklé vředy dvanácterníku, stav po operacích žaludku, pro žaludeční a dvanácterníkové vředy, chronické zduření jater, vleklé záněty žlučníku a poruchy výměny látkové, hlavně úplavice cukrová (diabetes mellitus) a otylost.

Zájemců o lázeňskou léčbu přibývá každým rokem a tomu odpovídá i rozšíření možností k této léčbě. Kdo jich jednou využije, jistě odejde spokojen, neboť hlavní snahou lázeňských pracovníků je udělat vše pro návrat zdraví a pracovní schopnosti těch, kteří je s důvěrou v našich lázních hledají.

Pacient se může s důvěrou svěřit péči a sám tak napomoci léčivému účinku minerálních vod a podnebí, neboť důvěra v lékaře je důležitou složkou uzdravovacího procesu. Jen v součinnosti lékaře a pacienta může být léčení plně úspěšné. A to je nejvyšším cílem a snahou všech pracovníků v našich krásných lázních, které patří dnes všem, tedy i Vám.