Nenechte si ujít

Krásné a hluboké lesy na Velké a Malé Kamenné jsou hustě protkány sítí pečlivě udržovaných chodníků, které lákají k příjemným a osvěžujícím procházkám. Rovněž ostatní hory jako Obětová, Ovčírna nebo Obora mají dosti schůdných cest a cestiček k delším procházkám.

Pohyb na zdravém, prosyceném vzduchu vhodně podporuje léčení cest dýchacích, jímž se Luhačovice proslavily. Pacienti ovšem mají i při vycházkách dbát na lékařské pokyny a volit je tak, aby byly svou namáhavostí přiměřené jejich zdravotnímu stavu.
Proto v roce 1963 byla v lázních znovu zavedena terénní léčba, jíž se s úspěchem užívalo již před válkou.
Léčebné ústavy Paláce sanatorium a Společenský dům daly vytýčit pro své pacienty zvláštní trasy, označené tabulkami. Trasy jsou vybrány podle délky a obtížnosti stoupání tak, aby pomáhaly zvyšovat odolnost a fyzickou zdatnost pacientů. Pacienti jsou s nimi seznamováni při nástupu léčení. Vycházky, které jsou popsány na této stránce, nepřihlížejí k vyznačeným trasám. Mají jiný účel — seznámit návštěvníka s bližším i vzdálenějším okolím lázní.

1. Vycházka ke Slovácké budě
Vyjdeme od pramene Otovky kolem tenisového hřiště. Cesta mírně stoupá kolem vily Lipové (muzeum Luhačovického Zálesí), zadní části Společenského domu a dalších objektů, ležících na okraji Lázeňského náměstí. Nad domem Bedřicha Smetany vede vycházkový chodník po okraji lesa až k Slovácké budě. Odtud se nám otvírá nejkrásnější pohled na lázeňský střed, a to především na dům Leoše Janáčka, Vodoléčebný ústav s plovárnou a vrchem Jestřábí v pozadí. Nad údolím říčky Horní Olšavy se zvedá táhlá Velká Kamenná, nalevo od ní homolovitá Obětová (511 m), oddělená od Velké Kamenné údolím, zvaným Gáborka. Od Slovácké búdy sejdeme chodníkem k lázeňskému domu Vítkov a od něho parkem se vrátíme na Lázeňské náměstí. Vycházka ke Slovácké budě patří mezi nejsnazší. Trvá asi půl hodiny.

2. Vycházka po úbočí Velké Kamenné k Barrandovu
Na tuto trasu vyjdeme z náměstí. Od sanatoria Paláce vyjdeme kaštanovou alejí k pramenu Aloisce. Cestou se nám otvírá krásný výhled na střední a jižní část Luhačovic. Před námi leží Bílá čtvrť a Solné, za léčebným domem Julia Fučíka se zvedá vrch Luzný. Od pramene Aloisky se vydáme po cestě jehličnatým lesem na úbočí Velké Kamenné, až přijdeme k odpočívadlu, chráněnému slaměným deštníkem. Odtud vede cesta krásným bukovým lesem, v němž se občas objeví poutavý výhled na hřeben Komonecké hornatiny. U druhého slaměného deštníku, několik metrů pod naší cestou, zahlédneme budovu plnírny minerálních vod, vrch Jestřábí a před ním silnici, která vede do Zádveřic a Zlína. A již se blížíme k malé rovince, kde dříve stávala lesní vinárna Barrandov. Býval tu dříve překrásný výhled, dnes jej však již zastírají vzrostlé stromy. Odtud lze pohodlně sejít po serpentinovém chodníku do údolí Gáborky na státní silnici, která nás zavede kolem lázeňských garáží opět na Lázeňské náměstí. Procházka trvá asi půl druhé hodiny.

3. Vycházka k přehradě kolem hotelu Praha
Nejoblíbenější cesta je na přehradu. Je to cesta kolem říčky Horní Olšavy. Kdo však nechce jít oběma směry touto hodně frekventovanou cestou, volí si aspoň pro jeden směr cestu kolem zotavovny Praha.
Vyjdeme z Lázeňského náměstí kolem domu Leoše Janáčka směrem k Augustiniánskému domu. Před zotavovnou Praha odbočíme ze silnice, která vede do Pozlovic, na ulici Odborů mezi Prahou a Augustiniánským domem. Kolem zadního traktu kojeneckého ústavu po levé straně dojdeme k osamělé vile Niva. Cesta mírně stoupá. Kolem nás se otvírá krásný výhled na jih do Luhačovické doliny, k východu na Obětovou a Velkou Kamennou, na západ na Oboru a Malou Kamennou. Les Obora přechází k severu v pastviny a pole. Tímto směrem zahlédneme první domy vesnice Řetechova.
Pokračujeme v cestě. Asi za půl hodiny projdeme kolem rekreačních objektů sloužících různým závodům (např. Sigma Olomouc) ke kamenným božím mukám ze 17. století. Od nich se nám otvírá krásný výhled k severu na Komoneckou hornatinu s nejvyšší horou Komoncem (672 m). Pod kopci vidíme část obce Pozlovice, nad níž vyčnívá štíhlá věž kostela. Od božích muk odbočíme vpravo (cesta by nás zavedla do Pozlovic).
Tam se nám otevře krásný výhled na prostor přehrady. Dnes je již zčásti zastavený rekreačními chatami. Některou z cestiček sejdeme k přehradní hrázi. Z přehrady se vrátíme zpět na Lázeňské náměstí pohodlnější asfaltovou cestou kolem zotavovny Přehrada a říčky Horní Olšavy. Okruh trvá asi 2 hodiny.

4. Vycházka k Jezírku lásky a Staroslovanskému mohylníku
Vyjdeme od pramene Otovky serpentinou kolem bývalého cvičiště, zvaného Vzduchoplavba. Červeně značená cesta zpočátku prudce stoupá. Dojdeme po ní na pěšinku, která vede po okraji lesa směrem do obce Ludkovic. Tato pěšinka nás zavede na náhorní rovinu, po níž vede polní cesta ze starých Luhačovic do obce Řetechova. Již z těchto míst se nám otvírá pěkný výhled k Hornímu dvoru, hospodářskému objektu luhačovického JZD Zálesí. Naše pěšinka překračuje tuto cestu, klesá k potůčku, který tu vytváří menší umělou vodní nádrž, lázeňskými hosty poeticky přezvanou na Jezírko lásky. Po prohlídce této přírodní scenérie pokračujeme v cestě. Značka nás přivede až k místu, kde uvidíme po obou stranách lesního průseku mělké jámy, pozůstatky rozkopaných mohyl. Toto pohřebiště prozkoumal v letech 1921-22 archeolog I. L. Červinka. Nalezl zde celkem 54 mohyl slovanského původu z 8. až 9. století našeho letopočtu. Po prohlídce mohylníku pokračujeme v cestě lesním průsekem, zabočíme doprava, až se opět dostaneme na cestu Luhačovice-Řetechov; po ní se vrátíme směrem napravo na místa, kde jsme ji překročili při cestě k Jezírku lásky, a odtud pěšinou po okraji lesa dojdeme zpět do lázní. Vycházka trvá asi 2 hodiny.

5. Vycházka k Bílému kříži a Přečkovicím
Z Lázeňského náměstí jdeme k hotelu Havlíček, kde odbočíme do Zatloukalovy ulice. Po schodišti zamíříme podle vily Sněžky do ulice Luzné. Cesta je značkována modře. Asi po 20 minutách dojdeme na náhorní rovinu, z níž se nám otvírá krásný výhled na moravskoslovenské pásmo Bílých Karpat na jihovýchodě.
Polní cesta nás pak zavede na, silnici Luhačovice-Kladná-Žilín k božím mukám, zvaným Bílý Kříž (z roku 1763). Chceme-li se vrátit do Luhačovic, zabočíme po silnici nalevo a za pár minut se dostaneme na křižovatku silnice s polní cestou žlutě značkovanou, která zkracuje úsek z Kladné-Žilina do Luhačovic. Po ní se vrátíme do čtvrti, zvané Solné, a vyjdeme na náměstí. Cesta trvá asi 2 hodiny.
Doporučujeme však prodloužit si tuto vycházku od Bílého kříže až k vesnici Přečkovice. Od Bílého kříže odbočíme po silnici doprava. Za pár minut přijdeme na pokračování lesní cesty směrem na Přečkovice (modrá značka). Cesta vede zpočátku lesem, potom však sestoupí do krásného lučinatého údolí, které vede až k Přečkovicím. Zpáteční cestu volíme opět lesem. Před Přečkovicemi zabočíme nalevo a dostaneme se na pohodlnou lesní cestu, která nás po hodinové chůzi dovede opět k Bílému kříži. (Na lesní cestě je několik odboček, je třeba se stále držet pravé strany.) Od Bílého kříže pokračujeme do Luhačovic buď po serpentinách státní silnice vedoucí od obce Kladná-Žilin (odkud se nám naskytne několik krásných výhledů na Luhačovice), nebo po žluté značce do Solného.

6. Výlet na Obětovou (511 m)
Výlet na Obětovou lze spojit s vycházkou, popsanou pod číslem 2 (vycházka po úbočí Velké Kamenné k Barrandovu). Z Barrandova sejdeme serpentinou do údolí Gáborky a další úzkou serpentinou, která začíná asi 200 m od silnice, se dostaneme nad lom, vyhloubený na západním úbočí Obětové. (Její mytické jméno naznačuje, čím byla našim předkům.) Z lesní cesty, která by nás zavedla na silnici vedoucí do Petrůvky (jak je vidět z popisu výletu č. 7), odbočíme doprava a stoupáme bukovým lesem až na temeno Obětové. Z Obětové se sestupuje nejpohodlněji východním směrem, kde brzy narazíme na cestu, vedoucí po okraji lesa. Z ní vidíme silnici, vedoucí do obce Petrůvky. Jdeme-li dále po cestě na okraji lesa, dojdeme na palouk k osamělému stavení, od něhož sejdeme cestou do údolí Gáborky, odkud jsme před 3 hodinami vyšli. Jdeme-li však od osamělého domu po cestě mezi polem a lesem dále, přijdeme na chodník, vedoucí z Petrůvky do Luhačovic. Po něm sejdeme pohodlně k prameni Aloisce. Tento okruh trvá asi tři a půl hodiny.

7. Výlet na Petrůvku a Čadův mlýn
Od pramene Aloisky jdeme kolem vily Vlasty lesní cestou, značenou červeně. Asi po půl hodině chůze vyjdeme na silnici před vesnici Petrůvku. Cestou mineme po pravé straně několik pasekářských stavení (Ještí), která již patří k obci Kladná-Žilín. Od nich je krásný výhled na moravskoslovenské Bílé Karpaty. Před vesnicí Petrůvkou se nám opět otevře nádherný pohled k severozápadu na kotlinu luhačovické přehrady a za ní na hřeben Komonecké hornatiny. Projdeme Petrůvkou až k božím mukám na návsi. Tam odbočíme vlevo na polní cestu, svažující se po pasece. Projdeme lesem k potůčku, kolem něhož vede po levé straně cesta. V půvabném údolí, které tu potok vytváří, stával do konce minulého století mlýn, po majiteli zvaný Čadův. Je to příjemné zákoutí, vhodné i pro stanování. Od Čadova mlýna se pak vydáme pohodlnou cestou po proudu potoka. Červená značka nás dovede asi 100 m nad rozcestí silnic, z nichž ta, u které stojíme, vede od Luhačovic do Petrůvky. Přejdeme ji. O několik metrů výš pokračuje červená značka lesní cestou po západním úbočí Obětové k Luhačovicím. Po půlhodinové cestě lesem s krásnými výhledy lesními průseky sejdeme do údolí Gáborky. Tam přejdeme na státní silnici a kolem lomu a garáží dojdeme na Lázeňské náměstí. Celý okruh trvá asi 5 hodin.

8. Výlet na Řetechov – Malenisko – Prádlisko
Od domu Bedřicha Smetany vystoupíme ke Slovácké budě. Před ní odbočíme po žluté značce nalevo do lesa. Cesta zpočátku stoupá. Asi po půl hodině projdeme listnatým lesem na silnici Ludkovice-Řetechov. Na rozcestí, z něhož odbočuje podle lesa polní cesta do Pozlovic, stojí boží muka (z roku 1719) a novější kříž. (Cestou po okraji lesa lze sestoupit na silnici do Luhačovic a vrátit se celkem asi za 2 hodiny na Lázeňské náměstí.)
Vydáme se po silnici do obce Řetechova. V Řetechově odbočuje jedna cesta do osady Prádlisko (vlevo) a o kus dále do obce Pozlovic (napravo). Za vesnicí se nám otvírá krásný výhled do pozlovického údolí, na přehradu a na horu Obětovou. Asi za půl hodiny dosáhneme okraje lesa, projdeme jím a prudce klesajícím svahem kolem křížové cesty sestoupíme k dříve populárnímu poutnímu místu Provodov-Malenisko. Jeho barokní kostelíček, u kterého stojí staleté lípy, pochází z roku 1750.
Z Maleniska sejdeme asi za 5 minut na silnici, vedoucí z vesnice Provodova do osady Prádlisko. Po ní se vydáme doleva, k jihu. Projdeme romantickým údolím kolem Oberského vrchu (483 m), který se zdvihá po pravé straně údolí, do Prádliska. Z jižního konce osady lze vystoupit polní cestou na Řetechov. My však pokračujeme z Prádliska krásným údolím kolem vodní nádrže do Ludkovic. Na jižním konci vesnice Ludkovic odbočíme nalevo na nedostavěnou cestu a po ní kolem Horního dvora sejdeme do starých Luhačovic. Celý okruh trvá asi 5 hodin chůze. Můžeme si ho však usnadnit autobusem, který jezdí na lince Gottwaldov-Ludkovice-Luhačovice.

9. Výlet na Komonec (672 m) přes Pozlovice
Vycházka na nejvyšší vrchol Komonecké hornatiny v oblasti Luhačovic je nejnáročnější jak délkou, tak namáhavostí cesty. Z Luhačovic se pustíme silnicí do Pozlovic. (Lze využít cesty popsané v 3. vycházce na přehradu kolem zotavovny Praha.) V Pozlovicích se zastavíme u rodného domu Dr. Antonína Václavíka, profesora etnografie na Univerzitě J. E. Purkyně v Brně (1891—1959). Vydal několik desítek národopisných studií, jež jsou výsledkem výzkumu v terénu, který autor prováděl od začátku své vědecké činnosti v dvacátých letech až do své smrti, a to jak v Československu, tak i v zahraničí (Podunajská dědina, Výroční obyčeje a lidové umění apod.). Svému rodnému kraji věnoval jednu ze svých nejpozoruhodnějších prací „Luhačovské Zálesí“ (1930). Tato kniha, vyzdobená stoosmdesáti barevnými reprodukcemi motivů ze Zálesí od našich předních umělců, barevnými fotografiemi textilií, krajek, obrazů malovaných na skle apod., ukazuje jeho sběratelskou vášeň i svrchovanou znalost prostředí.
Pozlovice byly povýšeny na městečko s tržním právem za císařovny Marie Terezie.

Tehdy bývaly větší a významnější než obec Luhačovice, která sem byla původně přifařena. V kostele sv. Martina je krypta rodiny Serényiů (vchod ze hřbitova). Po prohlídce Pozlovic pokračujeme v cestě k osadě Podhradí, která je dnes sloučena s Pozlovicemi v jednu obec. Prohlédneme si zde dvě pozoruhodnosti. Na Máčalově humně stojí malý kamenný kříž z roku 1663. Postavil jej nešťastný ženich Kateřiny Svarové, která tu byla zabita „od Turka pohana“ za zhoubného tureckého vpádu. Na konci osady — na úpatí Komence — vyvěrá znamenitý sirný pramen, domácím obyvatelstvem zvaný Sirčena. Odtud se vydáme příkře stoupajícím svahem na Komonec (672 m). Místy se nám otevře krásný výhled na Luhačovickou dolinu a Bílé Karpaty na jihovýchodě. Z Komonce sejdeme asi 1 km jihozápadně na Starý Světlov (610 m), na jehož temeni stával mocný hrad téhož jména. Poprvé byl připomínán roku 1275 (Heřman ze Světlova), pak roku 1350 (Albert ze Šternberka a Světlova). Hrad, který měl značný strategický význam, se za husitských válek dostává do držení loupeživého rytíře Pankráce z Liptovského Mikuláše, který velmi škodil celému kraji. Proto jej roku 1449 od něho odkoupili moravští stavové. Hrad byl zničen pravděpodobně za válek Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem. Roku 1515 se již připomíná jako pustý. Dnes tu již jen nepatrné trosky zdí a hradní příkop svědčí o jeho existenci.

Po prohlídce Starého Světlova sejdeme jihozápadním směrem do obce Řetechova a cestou, popsanou v předchozím výletě, se vrátíme do Luhačovic. Výlet trvá asi 6 hodin. Výlet si můžeme usnadnit tím, že pro cestu do Podhradí užijeme autobusového spoje Luhačovice-Podhradí.